Hacienda Zuleta - rodinný hotel, jenž patřil dvěma ekvádorským prezidentům

Co takhle strávit pár dní ve víkendovém sídle bývalých ekvádorských prezidentů? Prezidentský dům nyní vítá hosty a nabízí tak jeden z nejunikátnějších cestovatelských zážitků v Jižní Americe.

To, že prezidenti a premiéři mívají opravdu hodně peněz, není žádným tajemstvím. Co ale nevíme, je, jak své peníze utrácejí. Kde se ubytují, když si vyrazí na cestu? Co jedí a jak skutečně žijí? Na podobné otázky o malicherných každodennostech vám pobyt v Hacienda Zuleta dá působivé a autentické odpovědi. Okno do života ekvádorské elity dokazuje, jak byly jednoduché tradice a luxus udržovány po dlouhá staletí.



Dovolte nám trochu historie: Pan Galo Plaza Lasso byl prezidentem Ekvádoru v letech 1948 až 1952. Jeho rodina vlastní Haciendu Zuleta od roku 1898. Na luxusní hotel ji přeměnil jeho vnuk Fernando Polence. Sám k tomu říká:

„Můj dědeček byl jedním z nejlepších ekvádorských prezidentů především díky své jasné vizi. Zuleta byla jeho pokus a omyl, jeho svědomí.“

Fernando dodnes sdílí s hosty příběhy z historie nemovitosti. Strávit večer s ním nebo jednou z jeho sester je nedílnou součástí zdejšího pobytu a kromě vyprávění na hosty čeká i ochutnávka vína a sýrů, jež všechny pocházejí z vlastní farmy haciendy.



Fernandův pradědeček (otec Gala Plazy Lassa) byl rovněž prezidentem Ekvádoru. Samotná Zuleta funguje jako farma již do 17. století. Ale o její historii si budete muset promluvit přímo s Fernandem – jakou konverzaci byste asi chtěli vést s prezidentovým vnukem?! Fernando poutavě vypráví o lidech, kteří Zuletu navštívili, o dohodách, které tu byly uzavřeny, i o zahraničních hostech, kteří odsud přepisovali historii země.

Fakt, že trávíte čas s přímým rodinným potomkem, pomáhá tomu, že se v Haciendě Zuleta cítíte jako doma. Odpočíváte na pohovce a skrze portréty visící na stěnách se bezděky propojujete s ekvádorskou minulostí. Majitelé znají příběhy všech namalovaných postav, z nichž tu mnohé žily a pomohly z haciendy vytvořit to, čím je dnes.



Gastronomie vždy byla důležitým aspektem tohoto domu a menu, vycházející z pohádkových zásob zdejší farmářské spíže, bývá laděné na míru hostům. Tady se jí neuvěřitelně dobře, většinou tradiční pokrmy upravené pro 21. století.

Hacienda se nachází na obrovské dodnes funkční farmě a obklopuje ji soukromá přírodní rezervace. Příroda tu je vždy blízko, pečlivě promísená s prvky dávného koloniálního útočiště. Zbytečnou honosnost tu ale nečekejte, možná až překvapivě tu vládne domáckost a přirozenost. Někdy máte skoro pocit, že každou chvilku uvidíte prezidenta Lassa, jak za rohem stodoly vyjede na svém koni. Samozřejmě ne na ledajakém koni – rodina už celé století chová některé z nejlepších koní Jižní Ameriky. Věřte, že jízda po zalesněných stezkách s vrcholky zasněžených sopek v dálce je neskonale vzrušující.



Pokoje jsou vybavené krby na dřevo a z porovnání s některými novějšími nemovitostmi v Ekvádoru, zejména v Quitu, mohou vyjít poněkud skromně. Sem jedete kvůli všudypřítomné historii. A určitě sem nejedete kvůli tomu, abyste trávili čas uvnitř svého pokoje. Spolu s pěší turistikou a jízdou na koni tu je také zajímavý projekt ochrany kondorů andských. Pozorovat tyto kriticky ohrožené ptáky za letu je velmi vzácná zkušenost, ale tady je to součást každého dne, podobně jako třeba divoké lamy, které se přirozeně pohybují všude kolem. Rezervace je opravdu rozlehlá, tak moc, že Hacienda Zuleta má své vlastní incké ruiny (mimochodem další skvělý tip na večerní rozhovory).



Zdejší prostředí hlasitě naznačuje, jaký byl pan Galo Plaza Lasso muž a prezident a jaká byla jeho vize Ekvádoru. Jeho vkus, na rozdíl od jiných prezidentů ve většině zemí, nebyl příliš okázalý. Jeho farma byla a stále je bytostně ekologická, byla na práci, ne na okrasu. Zůstávat nablízku každodenního života bylo jedním z jednoduchých potěšení, které prezidentovi pomáhaly odreagovat se od každodenního stresu.